Hybatelé – to jsou ti, kteří mají koule, aby se poprali se všemi brzdaři a prorazili nový tunel navzdory všem protitlakům. V českém sportu je jich několik, říkám jim velcí kluci, a dnes vás prostřednictvím podcastu Přes příkop seznámím z jedním z nich. Je to ten, který rozhýbal současný český biatlon.
Je jaro roku 1990, Václav Havel už sedí tam, odkud se Čechům historicky vládne. A v Brně, na „Lenince“, to je dnešní Kounicova ulice se odehrává finále play off české volejbalové extraligy Zbrojovka – Odolena Voda. Autor tohoto textu, ještě vlasatý a fousatý. A na každý zápas Zbrojovky poctivě chodí i mladý student pedagogické fakulty v Brně, přezdívaný Rozkošník. Ta přezdívka nevznikla podle vizáže, nýbrž podle obce Rozkoš, odkud Jiří Hamza pochází. Naštěstí pro český sport ho nezlákala kantořina, ale sportovní byznys. Když jsem se ho ptal, zda tehdy, když začínali, dohlédl až tam, kde je dnes český biatlon, odpověděl korektně: „to nemohl tušit nikdo, ale měl jsem štěstí na lidi kolem sebe“. Myslím, že na lidi kolem sebe má štěstí každý, kdo je dokáže strhnout. Možná leze Jiří Hamza svým otevřeným a razantním chováním někomu na nervy, nicméně lidi jako je on, český sport potřebuje stejně jako Jágra, Soukalovou nebo Satoranského. A na závěr ještě něco: hybatelé mají jednu výhodu, nedá se s nimi tak snadno hýbat … příjemný poslech …
@presprikop#presprikop@cesky.biatlon.official@cesky_biatlon#hanik