Věta z nadpisu pravděpodobně poprvé zazněla v roce 1422, to je přesně před 600 léty, ale nechci prudit historickými souvislostmi. Asi vás napadne, proč to píšu. Včera zemřel král fotbalu Pelé, který kraloval skoro 60 let, když se pár dnů před jeho smrtí narodil nový král Messi. Je to krutě symbolické, a já cítím, že svět má svůj plán. Na tak zásadní moment budou jistě reagovat všechna média. Je to příznačné i pro můj život: Pelé mě uvítal do světa sportu, když jsem byl ještě hodně malý kluk, žral jsem ho i celou tu brazilskou partu: Tostao, Jairzinho, Rivelino, Carlos Alberto a další pašáci. Živě si vzpomínám (bylo mi 13 let), jak jsem čuměl, když na MS dal Pelé málem gól z půlky hřiště našemu brankáři Ivo Viktorovi. Myslím, že čuměl i náš fenomenální gólman, pozdější mistr Evropy, jak ho fotbalový král vyděsil … a teď, když už jsem zralý muž, čumím znovu, co provedl s fotbalem nový král Messi. Těžko už se v mém životě objeví další tak kultovní fotbalová postava. Inu, obdivuhodný pohádkový příběh.
A myslím, že už asi znáte můj postoj: pokud někdo prožije takovou životní dráhu jako Pelé, při jeho odchodu se netruchlí, ale slaví se jeho život. A jak je mým zvykem zvedám panáka slivovice na starého i nového krále fotbalu …