Váš svěřenec či potomek se stále nachází v období, které je snad z celého života nejdramatičtější. V předcházejícím dílu jsme poukázali na to, že pre-pubertán hlouběji chápe svou individualitu a hledá svůj osobitý rukopis. Pubescence trvá dále až do 16 let. Začíná se rozhodovat o tom, zda se pravidelné sportování stane součástí života mladého člověka.
VZPOURA
Pubescent někdy plně nechápe, co se s ním děje a vysvětlení hledá přirozeně především v tom, jak se k němu chová jeho okolí. Přichází pubescentní vzpoura vůči světu dospělých, která je normálním stádiem a má svůj vývojový účel. Dospívající se totiž vymaňuje z citové závislosti. Projevují se jak obranné až agresivní citové reakce (strach, hněv, žárlivost), tak pozitivní citové reakce (láska, nadšení, radost). Nejistotu často zakrývají vychloubáním, siláctvím, hrubostí či arogancí. Usilují o samostatnost a vlastní názor, což se projevuje přehnanou kritičností někdy i ignorantstvím vůči okolí.
TŘ VÝZVY
Přichází příležitosti, které lze využít – nebo propást:
1. PRVNÍ výzvou je, že se otvírá nový svět abstraktního myšlení. Snaha o poznání pravdy vede v každém věku do nesnází. Pubescent je v nebezpečí, že se vzdá na samém prahu a že využije daru abstraktního myšlení, jenom k modelu „má dáti dal“ a nikoliv k utváření tolik potřebných etických kategorií jako je ideál, spravedlnost, pravda, právo.
2. DRUHOU zkušeností pubescence je vztah mezi platonickou první láskou a sexualitou. Je zde příležitost prožít první lásku jako věrnost romantickému ideálu, ať už i s doprovodem předčasné sexuality oproti nebezpečí ztratit platonickou erotiku nebo ji vůbec neobjevit.… Kdo není schopen se zamilovat, což je předpoklad kvalitního vztahu, může mít problém vytvořit i vztah v budoucnu. První láska, přestože je křehká, přeměňuje psychicky lidskou bytost a spoluvytváří intelektuální, citové i volní znaky života pubescenta.
3. TŘETÍ výzvou je vzpoura proti starému ve jménu nového. Zatímco dítě se ochotně podřizovalo síle, cítíc podvědomě svou slabost a bezmocnost, pubescent se síle vzpírá. A schopnost se vzepřít se má stát do budoucna základem pevného přesvědčení. A také zde je nebezpečí, že toto vývojově nové, bude hned v zárodku utlumeno předčasnou rezignací, a to v případě, že pubescent nebude vzat vážně jako partner v diskuzi. Lidově řečeno: pubescent si potřebuje „obrousit zuby práva a spravedlnosti“.
ŽIVOT V HOUFU
Pocit nejistoty, úzkosti z neznámého, včetně vtíravého dojmu neporozumění a osamocení vede pubescenty k sdružování, v těsném společenství – ve smečce. Třída nebo sportovní družstvo jsou celkem, v němž se probouzí vědomí sounáležitosti a solidarity, jaké doposud nebylo. Poprvé se uplatňuje ve skupině heslo „všichni za jednoho, jeden za všechny“. V pubescentní skupině se vyvíjí kodex cti a silné veřejné mínění. Dochází nutně ke kolísání, neboť se dospívající člověk s omezenými zkušenostmi a vědomostmi nemůže opřít o nějaký ústřední pevný bod, který teprve hledá…
RADŠI ZAHRADNÍK NEŽ SERŽANT
Pubescent potřebuje opatrné a nenásilné, ale pozorné vedení (zahradník). autoritativní, případně i razantní výchovné zásahy (seržant) si rezervujte pro zcela výjimečné situace. Nicméně osamostatňování pubescenta bývá bolestné. Váš trenérský přístup ke svěřencům by tedy měl být, především kvůli citovým výkyvům, taktní a diskrétní. Trenér i rodič by se měl také vyhýbat ironii a měl by být spíše moudrým rádcem, přístupným, naslouchajícím a chápajícím.
HERNÍ VÝVOJ
Herní vývoj souvisí s rozvojem abstraktního myšlení člověka v tomto věku, které umožňuje objevovat skryté taktické souvislosti ve hře. Důraz by měl být proto kladen na jednoduché herní kombinace a základy pro koncept hry v útoku i v obraně. Na konci této vývojové fáze, je možné rozvíjet jednoduché strategie. I nadále by se hráčům mělo ponechat dostatek prostoru k vlastnímu rozhodování, pro něž mají především v tomto období ideální předpoklady. Hráč není vaší loutkou. Trenér musí citlivě odvažovat upozorňování na chyby a jejich překonání. Pro hráčské zlepšení se stává důležitým individualizovaný trénink. I v tomto období by měl trenér vytvořit prostor pro implicitní učení, tzn. pro aktivity přímo neřízené trenérem. Přestože pubescence již není typicky „hravým obdobím“, hravé aktivity by se neměly zcela opouštět. Stále platí: „nechme hráče, ať je hra samotná naučí herním konceptům“. Úpravou parametrů herních cvičení přivádíme hráče k hledání úspěšných řešení v různých situacích, jejichž opakovaně zvládnuté provedení ve hře posílí jejich sebevědomí.
Hráč v tomto období již chápe smysl tréninku. Je schopen dlouhodobějšího soustředění na činnost (tréninková jednotka) a vykonává ji s maximálním úsilím. Hráč je schopen uvědomělého učení pohybů, dokáže ho analyzovat, je schopen pochopit jeho průběh. Hráči jsou schopni přijmout zodpovědnost za své jednání a uvědomují si důsledky vlastních činů.
FUNGOVÁNÍ V TÝMU
Hráč je schopen v tomto období integrovat herní principy do týmové taktiky a organizace. Dokáže rozpoznat formální a neformální autoritu jak v rámci týmu, tak v osobě trenéra. Naproti tomu v rámci týmu usilují hráči o vynikání ve skupině nebo alespoň o akceptaci své osoby. Přitom spolupráce, může snadno přerůst v konkurenci a naopak, a to oboje v extrémních podobách. Proto učení principů spolupráce v týmu nabývá v tomto období na významu.
Vážení rodiče a trenéři, představili jsme si výzvy věkového období 14-15 let. Pokud je hráč nenaplní, hrozí vývojová stagnace. Ne, že by se nenaplněná očekávání nedala dohnat později, ale bohužel jen významně obtížněji. Nepromarněte tuto náročnou, ale jedinečnou výzvu.