Minulý týden jsem napsal článek, „Nefňukejte – plácek je jinde“. Trefil jsem zase jednou na komoru, a rozjela se bohatá diskuse. Zaplať pánbůh. Někteří jste se na mě rozzlobili, že asi jako nevím, co znamenal plácek a co přinášel dětskému vývoji, když jsem velebil mixovaný turnaj 3 na 3 na hokejové olympiádě. … že jako to, o čem píšu není plácek. Nebojte se, vím to velmi dobře. Nejen že jsem na něm vyrůstal, ale sám jsem si ho s kamarády dokonce vybudoval. V Rychnově u kasáren jsme v zimě stříkali led, aby celé sídliště mělo kam chodit bruslit a my jsme tam pak večer nebo v neděli brzy ráno hráli hokej. Táta nám zajistil manťáky z nějakých vojenských beden a bylo to. Vy takové plácky někde vidíte? JÁ NE! Vy někde vidíte podobné aktivity těm našim rychnovským nebo těm, na které vzpomínáte vy? JÁ NE! Vy doufáte, že se ta situace změní a podobné spontánní aktivity se znovu rozjedou? JÁ NE! Pouze nejsem přeborník v disciplíně fňukání nad starými časy (jakkoli byly jedinečné). Ale jsem rád, když vznikne aktivita alespoň se našemu romantickému plácku blížící. Takovou byl i hokej 3 na 3 nebo náš minivolejbal v barvách, kde alespoň vyženeme rodiče z areálu. Přesto z vašich argumentů vybírám pár podnětných.
NEORGANIZUJÍ SI TO SAMI
AV píše: takovéto zápasy se běžně hrají v Říčanech, na Spartě mají snad každý víkend pro to vyčleněn led, nazýváno Rybník. Ale pořád to někdo dospělý musí zorganizovat …
MZP píše: … Tenhle Váš „vrcholový plácek“ nemá s dětskou SPONTÁNNÍ hrou nic společného. Jakmile něco potřebuje výbavu v řádech tisíců, pronájem prostor a dohlížení dospělých, stává se z toho organizovaná zábava. Proto jsme chodili bruslit na rybník a ne kroužit dokola jedním směrem na kluziště. Proto jsme si kopali na plácku za obchodem, a ne na hřišti, ať nevydupeme brankoviště. Proto jsme si hřiště na vybíjenou nakreslili na zemi cihlou. Stačilo k tomu vylézt na ulici. Dnes pro zaparkovaná auta není ulice vidět, místo hliněných plácků máme kreativní oplocená certifikovaná eurohřiště.
ZH odpovídá: ano souhlasím, základním znakem hry na plácku bylo, že si ji děti spontánně organizovaly samy – to je samozřejmě lepší, než když se to dětem připraví … ale aspoň něco … a certifikovaná eurohřiště jsou na hony vzdáleny naší nakloněné fotbalové stráni v Rychnově, kde se hrálo po vrstevnici, levé křídlo bylo dole, pravé nahoře a když v letěl míč Brandejsům do zahrady, tak jsme byli „v prdeli“, protože nám ho dal starý Brandejs až druhý den. Tak se prostě střílelo po zemi.
NEUČÍ SE STEJNÉ VĚCI JAKO NA PLÁCKU
DD: Organizovaný turnaj 3×3 je to samé jako hraní si na plácku…. ??? pochopila jsem tento text správně… tedy z hlediska učení se stejných věcí….to snad neee…
ZH: Není to to samé, ale je to v rámci možností podobné. A protože znám českou sportovní realitu, jásám, alespoň nad tím. I když to není úplně ono.
HRÁLO SE CELÝ DEN
LJ: Sice chcete napodobit plácek tím, že nebudete zasahovat do hry. Ale ruku na srdce. Kolik trvá hra organizovaná, tedy váš novodobý plácek? Hodinu? Jak často je? Jednou za 3 neděle? Víte dřív chodily děti na ten plácek ven každý den a na celé odpoledne. Proto nemůžete srovnávat, co se naučili tehda a dnes.
ZH: Vím to velice dobře milá paní. Byl jsem kapitánem československé volejbalové reprezentace a vyrostl jsem na plácku. Uměl jsem to líp než ostatní, protože jsem měl za sebou mnoho násobně víc pokusů než moji konkurenti z vrcholových středisek a k tomu vášeň. Ale když už to není, nehodlám strávit zbytek života v nostalgických slzách
TAK O TOM BYL TAKY TEN MINULÝ ČLÁNEK …