Vox populi, vox Dei neboli Hlas lidu, hlas boží, zní ozvěna až ze starověkého Řecka. Proč ne … Ale život mě naučil – nehledat Boha v hlasu lidu. On dokáže být někdy toxický. A mnoho čímanů dokáže zneužít hlasu lidu, zaštítit se jím jako „hlasem Božím“: Pozor na ně! Zběsilost davu dokáže totiž napáchat obrovská šílenství. Leč, k věci. Poslouchal jsem v uplynulých dnech na rádiu PLUS dva půlhodinové bloky o justiční vraždě Milady Horákové. Je to dnes 70 let, co byl vynesen rozsudek smrti. Bylo to krušné poslouchání. Jsem poměrně citlivý člověk, i když mi někteří lidé přisuzují aroganci či elitářství, a tak to, co jsem slyšel, se mnou pěkně zamávalo. A co hlavně? Ne ani ten proces, ten už jsem znal, a komunisti té doby jsou pro mě zločineckou organizací. Ale rozhodil mě silnější kalibr. Totiž popis toho, jak se český lid nechal názorově zmasakrovat a hromadně ve velkém podporoval justiční vraždu. Já vím, že STB – to byl silný a mazaný protihráč a tu kampaň si vykoumal důmyslně a svědomitě. Ovšem ta hrůzná masovost, která se dala do pohybu, člověka opravdu až zamrazí. Stovky a tisíce rezolucí požadující nejpřísnější tresty přicházely na vedení KSČ od podnikových organizací, uličních shromáždění, ale i od žáků škol. Brrr …
Proto jsem se vždycky, a zde i v několika článcích, vymezoval vůči sloganu „kdo neskáče, není Čech“, protože za touhle zdánlivě nezávaznou taškařicí cítím nebezpečnou stádnost. A stádnost tehdy v roce 1950 burácela: „žádáme nejtvrdší trest nebo smrt zrádcům“, nevěda, co činí a jak se strašně proviňuje proti ženě, která trpěla i ve fašistických lágrech. A ještě jednou latina, když už jsem s ní dnes začal: Argumentum ad populum je argumentační postoj, podle něhož, je pravda to, čemu hodně lidí věří, že je pravdou. Šílená logika, ale funguje bohužel dodnes a asi na věky věků.
A tak se přimlouvám a vemlouvám vám všem, kteří nenosíte hlavu na krku jen tak zbůhdarma, ale užíváte ji ke kritickému myšlení: klidně připusťte odlišné názory, nechte se přesvědčit, když proti vám stojí argumenty a mějte odvahu – říct, mýlil jsem se. Ale ceňte si své hlavy, nechte i pracovat a nenechte se zblbnout ani hlasem lidu, ani rádoby hlasem božím … je někdy toxický …