Dáváme společně s přírodovědcem Dr. Jiřím Plamínkem dohromady knihu Psychologie sportovního výkonu. Je to výzva! Ano, chystá se odvážný výkop v aplikovaném oboru, který v Čechách zatím stále neexistuje. Je tam i kapitola o vztahu sportu k vývoji člověka v jednotlivých věkových obdobích. Nabízím dnes malou ochutnávku.
STŘED VESMÍRU
Dítě se po narození nachází ve fázi psychického vývoje, kdy přijímá od svého okolí pozornost a péči jako samozřejmost. Neposkytuje žádná vědomá protiplnění, i když může na podněty reagovat příznivě (například roztomilostí a úsměvy) nebo nepříznivě (třeba pláčem nebo vztekem) či je těmito způsoby vynucovat. V dětské podobě dostává závislý člověk stravu od mateřského mléka po běžné potraviny, ošacení, hračky a vlastně kompletní domov a zázemí, jež dítěti poskytují rodiče a další dospělí (prarodiče, starší sourozenci, lékaři, tety v jeslích).
POZDNÍ BATOLE – PARAZIT
Je bohužel tragické, když se tento princip u některých jedinců propíše až do dospělosti v podobě různých závislostí a parazitismu. Takoví jedinci očekávají, že budou od společnosti dostávat podporu, aniž by za to cokoliv poskytli oni. Považují tuto podporu a vstřícnost za samozřejmost a mívají tendenci své požadavky stupňovat. Očekávají, že důsledky závislostí za ně bude řešit někdo jiný, aniž by se museli sami zásadně snažit. Ať již je předmětem závislosti nikotin, alkohol, drogy nebo třeba sázení, princip je stále stejný – potřeba prožívání příjemných pocitů nebo později odvracení pocitů nepříjemných bez ohledu na důsledky.
OPOUŠTÍM TEPLOU NÁRUČ – TESTUJI HRANICE
Pokud se ovšem vrátíme do dětství, zde je tento princip zatím v pořádku. Dokud dítě dostává, co potřebuje, přijímá zákonitosti dospělých kolem sebe jako danost, jíž se není třeba vzpírat. Naštěstí ovšem (při zdravém vývoji) zasáhne, a to zhruba kolem 3 let věku, nová protisíla. Jaká? U dětí se totiž začne ke slovu hlásit potřeba dělat věci po svém. Tohle období je charakteristické sebeprosazováním a občasnými konfrontacemi se světem kolem sebe. V rané fázi se objevují typické prvky jako je opakování otázky PROČ? Dítě zkoumá limity, které jsou pro chování stanoveny vnějším světem. Snahou je samozřejmě tyto limity nejen zkoumat, ale i posunovat, a to i za cenu konfrontace a přímých střetů. Z těchto střetů se nenápadně rodí a vyvíjejí pravidla. Tato fáze již nabízí živnou půdu pro podstatné zásahy i v oblasti sportu. Jak pro osvojování pohybových dovedností, tak pro formování postojů. Dítě v průběhu této etapy postřehne princip „něco za něco“. Je možné a účelné s ním vyjednávat, protože tento princip často potká v dospělém životě.
NEJSME SI ROVNI
Vždy však je to dospělá autorita, především rodič, kdo je definitivním tvůrcem nebo potvrzovatelem pravidel. Dítě v tomto věku nerozhoduje, resp. rozhodovat by nemělo. Stejný princip platí i ve sportu. Trenér se sice snaží vytvářet pozitivní atmosféru na tréninku, posiluje kladnou emoční vazbu dětí ke sportu, ale nemůže pustit z ruky roli jediné autority. Jinými slovy, dítě ještě není rovnocenným partnerem ve spolupráci, i když někteří motivační manipulátoři přesvědčují o opaku. Trenér je v této fázi tím kdo, „ví“, a tudíž určuje pravidla. Pokud dítě nebo sportovní elév zlobí, pak je to zpravidla proto, že testuje hranice, kam až může zajít. Zdá se to možná paradoxní, ale dítě jako by ty hranice hledalo a podvědomě jejich vymezení od dospělého očekává. Potřebuje se přece zorientovat a samo detektor na hledání míry zatím nemá. Pokud se chování této etapy prokopíruje do dospělosti, a to hrozí právě když vnější autority, ať už rodič, učitel nebo trenér, nesplnily svoji úlohu právě v této fázi, projevuje se v mezním případě asociálním chováním. Jednotlivci „zamrzlí“ v této etapě se snadno dostávají do konfliktů s jinými lidmi, se společností, s autoritami a se zákonem.
TÁTO, JAKÁ JSOU PRAVIDLA HRY?
Přibližně od tří let se dítě dostává do hledáčku sportovních svazů, a některé z nich již skutečně s dětmi od tří let systematicky a organizovaně pracují. Dítě, které nově objevilo své Já, pro sebe přirozeně hledá prostor. Snaží se jej obsadit co nejvíce, ale tomuto obsazování chybí smysl a cíl, takže má formu hry. Dítě si hraje se světem a je konfrontováno s limity, které mu svět nastavuje. Tyto limity spontánně studuje a snaží se je prolomit ve svůj prospěch. Postupně začíná rozumět pravidlům, která stanovuje vnější autorita. Dítě je stále ještě v období, kdy není schopno dělat odpovědná rozhodnutí. Nemá tedy smysl se k němu chovat jako k rovnoprávnému partnerovi. Pokud život dítěte srozumitelně neovlivňuje vnější autorita nebo pokud se jednotlivé autority (například rodiče, trenéři a učitelé) významně liší v pravidlech a požadavcích, dítě v důsledku toho ztrácí orientaci. Proto je velmi žádoucí, aby trenéři v tomto období úzce spolupracovali s rodiči a dalšími autoritami, které ovlivňují vývoj dítěte.
SUMA SUMÁRUM …
Toto období je – v psychologickém smyslu velmi volně – vymezeno dvěma klíčovými událostmi. Definitivním oddělením Já od ostatního světa na začátku a systematickým hledáním definitivního řešení vztahu mezi Já na jeho vrcholu. Velmi opatrně datujeme konec období do věku 11-12 let, tedy začátku prepuberty. Uváděné kalendářní věky jsou pro potřeby organizace tréninku a soutěží striktně závazné, ale každé dítě se pohybuje do dospělosti vlastní rychlostí, takže psychologicky je nutné brát údaje o věcích jen jako orientační.
Příště: pohybový a herní vývoj předškoláka …