Kdysi jsem napsal článek „Kráska ve zbroji“. Poukazoval jsem na to, jak trenéři mužského volejbalu málo znají ženský svět. Bylo to o Markétě Slukové. Tvrdého blokaře obranáře poznám v mužském volejbalu na sto honů, ale holky …? A Markéta byla tehdy v páru s Kristýnou Kolocovou tou blokující. A vlastně jsem jí tehdy vzdával hold. Markétina křehká spanilost na jedné straně v protikladu k její tehdejší zbrani – tedy „tvrdé mužské činnosti“ blokování, mi nezapadala do mého trenérského chápání. Už víte, proč bych nikdy nemohl být ženským trenérem.
Dnes jsem ji viděl hrát v Nymburce ve finále. Už hraje s Bárou Hermannovou v pozici zadní hráčky, tedy v poli. Musím vám říct, ostatně jsem to hlásal opakovaně, ona ten volejbal opravdu umí. Komplexní volejbalistka téměř bez slabiny, čtení hry, skvěle stavěné tělo pro volejbal a k tomu obrovské zkušenosti. Vy, kdo nejste skalními fanoušky beachvolejbalu, běžte se někdy podívat. Dokud je tady v Čechách, než odjedou s Bárou do světa bojovat o olympiádu. Uvidíte to, co je v mém chápání vzor volejbalisty, moc takových, ani v hale tady v Čechách nemáme. Anebo víte co, já o tom v úterý napíšu pár řádek … Jo, a moje úcta Markéto …