Tak je to tady! Jirku Černého uvedla porota složená z novinářů, muzikantů a producentů do hudební Síně slávy. Vzhledem k tomu, že před ním tam vstoupili jen velcí muzikanti jako Mišík, Prokop nebo Suchý, a on žádný aktivní muzikant není, je to vskutku na pováženou. Tak strašně si ho ta komunita váží. Ale já vás vrátím o čtvrt roku zpět. „Nikdo, ať jsem za mnou nechodí, ale Zdeněk ať přijde“, vzkázal přes svou ženu Jitku hudební prorok Jirka, když ve svých 84 letech ležel v nemocnici po pádu z eskalátoru s dvěma zlomenými žebry, která mu poškodila plíce, a zlomenou lopatkou. Fakt to s ním nevypadalo dobře. Psal jsem tehdy. Vzpomínáte? A vy jste v reakci doslova pokropili ten článek komentáři, v nichž jste mu přáli, aby ten boj vyhrál. Ale já jsem ho tehdy nešetřil, protože pro to si mě zřejmě vyžádal: „Hlavně dej hlavu co nejrychleji z horizontální polohy do vertikální … hlava chlapa má být hrdě vztyčená“, řekl jsem mu tehdy opovážlivě, „i přes bolest, Jirko“ … „Chlap nesmí dlouho ležet, musí stát“, usmál se: „viď …“, odvětil. Cenu Anděl převzal předevčírem, byť ve svém bytě, už s hlavou vztyčenou.
SAKO ZE SAMETU
Když Jaromír Nohavica zpíval v písni Sako ze sametu o Jiřím Černém „nahlížím do Laterny, jestli tam Jirka Černý, zase je“, uvědomil jsem si, jak obrovskou váhu musí u muzikantů mít. Teď to celá komunita ztvrdila oficiálně. I proto si nesmírně vážím našeho přátelství. Pokládám si za čest, že mě již tradičně zve na soukromou oslavu svých kulatin, kam pozývá pouze pár svých nejbližších. O sportu se tam moc nemluví, ale duševní teplo a klid, které v jeho společnosti panuje, ke svému životu rovněž potřebuji. A z této party taky vybral lidi, kteří se měli vyjadřovat k jeho životu v dokumentárním filmu, který už je hotový a co nevidět se objeví v televizi. Je to první nesportovní film, v němž hraju. Dám vám vědět, až to vyjde ven.
NEPATŘÍ JEN KULTUŘE
Jiřík byl můj sedmibojový partner (rozuměj partner v míčovém sedmiboji osobností), dvakrát nebo třikrát jsme spolu tuto soutěž vyhráli. Jirka o mně napsal v předmluvě jedné mé knihy: „Ještě ostřejší byl na kurtu, chvílemi na mě své rady křičel.“ Nemohu si vzpomenout, ale říká to o mně více lidí, takže nelze vyloučit, že je to tak vnímáno. Podle mě jsem věcně vysvětloval, co je třeba udělat, aby se vyhrálo, ale budiž. Zdenek Merta dokonce tvrdí, že jsem na hřišti fašista. Domnívám se, že jsou trochu přecitlivělí… Inu umělci
…Trochu Jirkovi dlužím, poněvadž již několikrát mě i můj sport zpopularizoval ve svých pořadech, především v Klubu osamělých srdcí seržanta Pepře. Vnímám tedy za patřičné, aby i současní sympatizanti sportu, věděli, že tento muž s obrovskou sportovní duší nepatří jen kultuře. Jirka začínal jako sportovní redaktor právě v Československém sportu, byl specialistou na cyklistiku a dodnes z něho cítím obrovskou náklonnost k tomuto odvětví. Sám neměl ještě před 15 lety problém i v pokročilém věku sednout na kolo a odjet z Prahy do Hodonína, ani vstoupit do mořských vln a plavat hodinu směrem od břehu na širé moře, až se téměř ztratil zrakům své ženy Jitky, aby ji trochu poškádlil, a pak překonat samozřejmě tu samou vzdálenost zpět.
Takže, gratuluji, dobře vím, že i když na ty ceny moc nejsi, udělalo ti to radost. A hlavně, když už jsi již poněkolikáté vztyčil hlavu, přeju ti, ať se ti i nadále plave dobře ve všech vodách světa, chlapče…