Nemohu si pomoct, ale musím se ještě jednou vrátit ke kauze „motivační proslov v hokejové šatně dorostenců“. V reakcích totiž dochází k nebezpečnému matení pojmů. A bohužel k tomu přispěl výrok Mariána Jelínka, který mluvil o tom, že chtěl trenér Stloukal vytáhnout hráče z komfortní zóny a dále se zmiňoval o tom, že někteří dnešní mladí jsou vychováváni jako princezny na hrášku? Samozřejmě taky vidím změkčilost nastupující generace. Ale v čem spočívá to matení pojmů? Podle mé logiky, lékem proti výchově princezen na hrášku je takový režim, který princezny na hrášku automaticky vylučuje. Nikoli arogantně hulákat v šatně a očekávat, že se princezny na hrášku začnou proměňovat v udatné prince. Co pro mě znamená vytahování z komfortní zóny? Tvrdší podmínky ANO, přísnost ANO, pevnou ruku ANO, důraznou autoritu ANO, důslednost v dodržování režimu ANO, ale hrubost a arogancí NE.
V úvodní grafice jsem vám připravil takové jednoduché schéma. Vysvětlím, co má znamenat. Lidé se učí a výchovně utvářejí dvěma odlišnými způsoby. Buď se inspirují od druhých a přejmou od nich vzorce chování nebo myšlení (šedá část) nebo něco sami vyzkoušejí a začnou využívat, tedy vytvoří vzorec vlastní (černá část). Oba způsoby mohou probíhat buď na úrovni myšlení a cítění nebo chování. To znamená, že něco můžeme převzít tím, že nám to někdo vysvětlí a my nasloucháme (šedá nahoře) nebo tím, že nám někdo něco prakticky předvede a my ho napodobujeme (šedá dole). Podobně je tomu u vlastního vytváření. Přijít na nový vzorec chování můžeme tak, že o tom budeme přemýšlet nebo to vycítíme (černá nahoře) … například formou poučení z minulého výkonu či prakticky, tím, že budeme něco zkoušet udělat – experimentovat, tedy uplatňovat režim pokus – omyl (černá dole). Pro jednoduchost: přemýšlení a cítění je takové „experimentování dovnitř“, teprve následně dovedené do praxe. Z biologie víme, že nejsilnější forma učení je nápodobou! Podle této logiky si hráči od trenéra Stloukala osvojí hlavně hrubost a neurvalost, protože jak známo, naši následovníci se chovají podle toho, jak se chováme, ne, co říkáme. A chceme snad popřít ostatní druhy učení (černé pole), které vycházejí ze sportovce samotného, nikoli z vnější autority? Vždyť je přeci mnohokrát potvrzené, že cennější je to, co přichází z hráčova nitra, je to pevnější a trvalejší. Tenhle vnitřní hlas totiž v učení umí přehlušit i trenérské hulákání. Pokud jsme tedy ochotni uznat, že hráč se učí a charakterově vyvíjí taky, z vlastních zkušeností, pocitů, představ a z vlastního experimentování, pak úlohou trenéra je mj. navozovat situace, (na hřišti i v životě), které tyto pochody u hráče podněcují. Zná je ten hokejový trenér? Existují podle něho? Nechci mu křivdit, ale moc by mě nepřekvapilo, že jeho metoda „motivačního proslovu“ z šatny je jedna z hlavních, jinak by nemohl s hráči jednat jako s nesvéprávnými hovádky.
Víte, taky jsem se v šatně vzteknul, šatnou létalo všechno i odpadkový koš, ale bylo to s dospělými ve vyhrocené životní situaci play off, a jako reakce na charakterový úlet jednoho hráče. A navíc jsem se celému týmu za hodinu omluvil, že i když jsem byl v právu, neudržel jsem nervy na uzdě. Snad cítíte, že to je jiná písnička. V případě brněnského hokejového trenéra se o žádnou vyhrocenou situaci nejednalo. Byl to styl jednání, který nerespektuje, že proti němu stojí lidská bytost, byť teprve puberťák. Tenhle trenér bude potřebovat v budoucnu, aby se jeho hráči chovali a jednali, jako samostatné silné osobnosti. Nastane to? Jak se může někdo domnívat, že taková trenérská neurvalost hráče zocelí nebo vytáhne z komfortní zóny? Přeci z komfortní zóny je vytáhne tvrdá práce, překonávání těžkostí, nekompromisní vyžadování plnění praktických úkolů od trenéra a samozřejmě i tlak na životosprávu a její kontrolu. Lidsky se „tvrdne“ v akci, v práci, v konfrontaci, na bojišti, ale ne v šatně při trenérských proslovech.
Na začátku jsem vám nabídl v grafice schéma. Motivační proslov trenéra Stloukala, patří do bílého horního rohu. Vysvětlování má cíl poskytnout určité informace, udělat z nich znalosti nebo návyky. Navíc trenér vysvětlováním svěřence motivuje nebo formuje jejich vztah k jiným lidem, tréninku či životním postojům, a tím ovlivňuje jejich výkon nebo vztahy. I kdybych nerad (ta forma mi prostě přijde arogantní) uznal, že tento bod trenér splnil – poskytl informace a motivoval (někomu může takové chování imponovat), tak z toho vyplývá, že nerespektuje ostatní tři oblasti učení. A na prvním místě chce překřičet, celé černé pole, tedy tolik cenný vnitřní hlas sportovce. Trenér ho může ovlivňovat řadou způsobů, například vhodnou „zpětnou vazbou“. Nejen „předáním trenérské pravdy“ – ale též stimulací hledání vlastních odpovědí a pravd pomocí trenérských podnětů, otázek a informací. Prostě trenérem ovlivňované objevování.
Poněvadž „sport je život nanečisto“, učí se v něm sportovec vedle technologického i emocionální zvládání situací. Výsledkem takového učení jsou vedle herních a emocionálních zkušeností, cenné zkušenosti se sebou samým v náročných životních situacích a postojích – a jedině to vše dohromady tvoří páteř poctivého sebevědomí hráče – A TO PŘECI CHCEME, NE?