Menu Zavřeno

NENÍ SPORTU, V NĚMŽ BYCH NEPROHRÁL … Aneb jak Eben s Bartoškou vyhráli Nagano …

„Když se tak bavíme o těch prohrách a výhrách, tak není sportu, v němž bych neprohrál“, řekl v jednom rozhovoru moderátor Marek Eben pro měsíčník COACH. „Můj vztah ke sportu je ten, že vždycky prohraju. I v mém golfu. Většinou. Jsou výjimečné chvíle, a v tom je golf pěkný, že vám za sezónu uštědří dva nebo tři dny, kdy se vám daří. No a zbytek je obrovská kupa ponížení. Ale já jsem zvyklý prohrávat“. Takhle roztomile sám sebe vykreslil. A protože v závěru bude řeč i o olympiádě, o té se teď hodně hovoří, ostatně právě v této době měla probíhat, rozhodl jsem se, že vzpomenu na ten příjemný rozhovor a snad přijde k duhu i vám. „Ve sportu mi natloukli všichni“, pokračuje Eben. „Když se hrál fotbálek na školním hřišti, tak byli dva kapitáni, co si volili hráče do týmu. A já vždycky zůstal poslední. Byl jsem spíše takový maskot“, dodává muž, jehož jméno někdy dokonce padá při výčtu kandidátů na prezidenta republiky.

Navzdory tomuto úvodu je tu i odvrácená strana osobnosti Marka Ebena – ta sportovní. Pravda, je-li sport projevem souladu těla a ducha, tak ta tělesná stránka u něho rozhodně nepřevažuje. Ale rád sport sleduje, prožívá, má ho pod kůží, náruživě mu fandí. Rád vzpomíná, na moment, kdy probíhalo finále Nagana, a hrálo se od šesti ráno proti Rusku. Potřeboval ten zápas s někým sdílet, ale jeho žena je údajně úplně imunní vůči sportu. Takže si tehdy pustil onen slavný zápas, a vedle něho spala klidně jeho žena. Nedovedl se smířit s tím, že když jde o finále Olympijských her, někdo při tom spí! To pro něho bylo přímo depresivní. Pak si vzpomněl, že o 2 patra pod ním bydlí Jiří Bartoška. Zavolal mu, jestli se dívá, a taky, že jo. Neváhal, oblékl si župan a šel za ním, protože sám nemohl vydržet ty nervy. Tak vzpomíná, jak s Bartoškou sledovali v županech nejslavnější zápas české hokejové historie, zatímco jeho žena spala v klidu o dvě patra výš. Inu, proti gustu, žádný dišputát. Nicméně, možná to tak nevypadá, ale jak jsem ho poznal i při moderování „Trenéra roku“ má sport prostě v duši, i když k němu nemá předurčené tělo …