Dnes spojím dva zážitky z posledního týdne. Prvním je finále ligy mistrů hrané bez diváků a druhým jsou reakce na poslední článek 5 nábojů prof. Berana. Ta hlavní niť je totiž společná. A v obou je stejná odpověď: Všechno záleží na pochopení rozdílů mezi slovy „mám doporučeno“ vs. „musím“. První se váže k občanské odpovědnosti, kterou stavím vždy výše než to druhé, což je podřizování se direktivě. Odpovědnost a ohleduplnost v dodržování doporučených opatření, která se dají pochopit, je něco jiného než smiřování se s plošnými zákazy, kterými alibisticky „pokropím“ celou společnost a zmrazím život, práci i sport. Mám se za odpovědného občana, proto vždy zvedám ruku pro to první. Ale teď už k tématu finále ligy mistrů bez diváků a diváci na sportovních akcích vůbec. Ti významně ovlivňují výkony sportovců a bez jejich přítomnosti chybí satisfakce za dobrý výkon projevená potleskem. „Chápu, že divadlo bez diváků nemá význam a měli bychom pochopit tento princip i u sportovních her. Z dlouhodobého hlediska povede sportování bez diváků ke snižování jejich výkonů a frustraci“, říká epidemiolog prof. Jiří Beran. Ptám se ho tedy jako odborníka, co s tím? „I zde platí jako všude jinde, že ze všeho nejdůležitější je co nejrychleji identifikovat infikované a jejich kontakty na sportovních stadiónech a v hokejových halách. Pokud bude toto opatření dodrženo, pak není třeba snižovat kapacitu hledišť pro diváky“ říká a já na to, jestli si opravdu myslí, že je to možné. Trvá na svém: „diváci a fanoušci jsou semknutou skupinou, která bude určitě dodržovat všechna opatření doporučená sportovními kluby. Nemocní fanoušci, kteří v inkubační době navštíví sportovní utkání, budou okamžitě informovat kluby o svém onemocnění. Diváci se budou pravidelně informovat na webových stránkách klubů o tom, zda se při nějakém utkání a výkonu objevil v hledišti někdo infikovaný a dle toho jim bude doporučeno (stejný sektor, stejná řada, sedadlo vedle), aby se nechali testovat“, dodává. A já nemohu prolomit své pochybnosti a ptám se, zda neočekává od diváků příliš, není-li to trochu naivní. Smete mě jednoduchou logikou: „Podívejte, vycházím z toho, že teď nemají žádný fotbal a hokej. A tak předpokládám, že budou ochotni dodržovat nějaká nařízení a doporučení. Jinak je po fandění“ … teď se vzdávám, to je pravda, je to přeci lepší než plošná opatření, která jsme zažili. Vždyť úplně vymizel život. Lepší je přijmout nutná opatření a neztratit možnost chodit na fotbal a na hokej. A tím jsem znovu na začátku, kdy jsem mluvil o tom, že bez kázně to prostě nepůjde a žádné příkazy a zákazy to nevyřeší, protože dříve nebo později dojde lidem trpělivost. Do smrti žít s hadrem na puse a bez důstojného sociálního kontaktu – to lidi prostě nedají. Přitom například opatření na stadionech by mohla být v principu jednoduchá, uzavírá prof. Beran:
• Požádat diváky, aby s jakýmkoliv příznakem respiračního onemocnění u nich nebo v úzké rodině nechodili na sportovní utkání.
• Požádat diváky o registraci, jejíž součástí bude i sektor, odkud bude fandit, aby mohli být prostřednictvím sms nebo webu klubu informováni o tom, zda byli v kontaktu s nemocným.
• Na otevřeném stadionu je možné pobývat bez roušky.
• Na vnitřních stadionech a hokejových halách doporučit použití roušek.
• Umožnit mytí rukou mýdlem na toaletách, umožnit dezinfekci rukou.
• Po skončeném utkání provést dezinfekci sedadel a madel na stadiónech.
Snad jsem smysluplně vyjádřil tu spojnici mezi zodpovědným postojem občana a postojem diváka na sportovním utkání. V obou případech jde o občanskou kázeň a solidaritu, tyhle dvě vlastnosti člověk dostal darem v balíčku zvaném svobodná vůle. Zvířata ji nemají, měli bychom s tím umět nakládat.