Když jsem ještě hrával na mezinárodní úrovni, neuniklo mi, že někteří moji spoluhráči z nároďáku projevovali ve svém chování zvláštní specificky českou polaritu: když byla pohoda, přišla neodůvodněná euforie až furiantství, a když se dostali pod pořádný tlak, například na nás vyrukovali Rusové, dostavil se přílišný respekt a někdy až podělanost. Něco podobného sleduji i v některých rysech chování v aktuální pandemické situaci
Chtělo by se psát o něčem jiném, ale epidemie na tolik ovlivňuje život, a pohříchu i ten sportovní, že se těžko dá zvolit jiné téma. Nechávám stranou osamělé „rouškaře“ v polích, ale třeba i na vyprázdněné ulici, pro něž je roušková doba vlastně docela sexy a já nestačím žasnout. Jde mi o něco jiného. Tento národ zřejmě nestojí primárně o pravou svobodu, protože ta se drží za ruku se zodpovědností. Zodpovědností za sebe a respekt vůči svobodě jiných. Ano, proto sice velmi nerad, ale nosím roušku, kvůli právu jiných. Abych na někoho neprskal. Sám bych ji nenosil, ale jsem poslušen nařízení. Nenosil bych ji, protože chci přijmout vlastním způsobem zodpovědnost za ochranu svého zdraví, která principiálně nespočívá v tom hadru na puse. Spočívá v dodržování hygienických pravidel, rozestupů (i tak mi vadí nerespektování diskrétní vzdálenosti), a hlavně posilování imunitního systému, který nepřetržitě vykonává dozor nad celým organismem, likviduje cizorodý materiál pronikající do něj z okolního světa a podílí se na odstraňování poškozených vlastních buněk, jak jsem psal posledně.
EPIDEMIE JE TAKÉ ZPRÁVA
Souhlasím s opatřeními vlády, a podřizuji se, ale nesouhlasím s přístupem k pandemii. Prohra je negativní dobro, jsem tady psal několikrát, a i v případě pandemie musíme být připraveni i na dílčí prohry, bez nich neuspějeme v play-off. To mě naučil sport, když je tady epidemický průšvih, tak si zřejmě máme my lidé něco uvědomit podobně, jako když dostaneme v nějakém zápase na zadek. Třeba to, že nejsme pány přírody, ale její součástí. Také i to, že už moc mlaskáme, jak se máme dobře. kNebo i to, že lidstvo je životně neotužilé. A třeba i to, teď v případě Čechů, že jsme podělaní, víc, než je zdrávo, když se objeví zákeřný vir, a hned za chvíli, když hrozba viru poleví, jsme furianti a vysmíváme se mu. Sám premiér tohoto státu v projevu k národu přiznal, že se nechal ukolébat létem a že se nechali ukolébat i další odborníci. Já jsem se ukolébat nenechal a jak jsem to sledoval, ani sportovní prostředí. Připravovalo se zodpovědně na negativní scénáře. Někdo se nechal ukolébat, ale na to teď zase zareagujeme druhou vlnou paniky? Vím dobře, že je tady lapálie a tuším, že má nějaký význam. Tak si mám dát bacha. Ale ne zarouškovat se a znovu ztlumit hlasitost, basy a výšky života. A už vůbec nesouhlasím s omezeními ve sportu. Sportovci jsou převážně mladí a zdraví lidé s dobře fungujícím a reagujícím imunitním systémem, ochrannými hlenovými bariérami v dýchacích cestách a případné onemocnění COVID-19 by u nich mělo probíhat velmi mírně nebo bezpříznakově. A proč testovat zdravé sportovce? Pokud nemá příznaky, má normálně sportovat. Má-li příznaky, otestuje se. Vezmou se jeho kontakty, pokud bude potřeba, a ty kontakty se izolují na pět dní. Provedou se testy a pokud jsou negativní, tak může jít trénovat.
NECHTE NÁS SPORTOVAT
Moudré hlavy se liší v názorech, jak se k epidemii postavit. Osobně je mi sympatičtější švédské řešení. Vím, že viry tady jsou a budou. Jestli se proti nim nenaučíme bojovat systémově, pak jsme nuceni v panice si zahalovat ústa. Snad si ještě nezačneme zahalovat oči, abychom to neviděli. Nechci být ani furiant a vysmívat se reálnému nebezpečí, ani zbabělec, který nosí štít na obličeji i v lese na houbách. Hlásím se k zodpovědnosti a odvaze čelit, zdravotní, ale i duševní a duchovní epidemii. Hlásím se k pojetí sebevědomí, které není darem přírody, ale ziskem z vyřešení situací, z nichž má člověk strach. A sport? Když se tedy stát probral z ukolébání, nechť nezareaguje shakespearovským dramatem a nechá nás sportovat a zaměří se především na systémovou obranu rizikových skupin. Tou sportovci nejsou.