Filipu Pešánovi určitě jde o progres v hokeji, ale myslím, že udělal jednu taktickou chybu. Tak ostrou kritiku, jakou použil, měl směřovat do věcné roviny a ne do osobní. Znáte to, vystřelíte do hejna a trefená se ozve. A nabito mají nejen ti, jenž jmenovitě trefila kritika, ale i ti, kteří chtějí na Pešánovo místo. A tak si to užívají. Nemyslím si, že skutečné problémy hokejistů jsou jiné než ty, které máme v dalších sportech, jenom se svlékly do naha o deset let později. Nezapomeňme, že ještě v roce 2010 byli mistry světa. A to je oslí můstek k třem předchozím článkům, které se týkaly drilu, a hlavně k vašim komentářům. K reakcím na Pešánovo vystoupení se určitě v brzké době vrátím. Ale nyní k té věcné rovině. Psal jsem nedávno, že bodem zlomu úpadku „české školy“ bylo období, kdy i do hry, jakkoli je nepředvídatelná a improvizační, vstoupil jistý řád a začínalo být patrné, že zahraniční hráči se od našich liší v dovednostech. Do tohoto bodu se totiž budeme muset myšlenkově vrátit nejen my, ale i Pešánův hokej. Do nejmenších detailů zvládnutý pohyb (či bruslení), ovládání míče či puku v časovém diskomfortu se stalo tou hlavní mantrou. Už nestačí trénovat hru hraním, ale je nutno zařazovat dril, ale správným metodickým postupem. Ta metodika má precizovat repertoár dovedností v tisíci proměnách, jak to žádá rafinovaná hra. Použil jsem při tom slovo „dril“ a leckoho to nadzvedlo, protože je pokládáno za sprosté. Když si člověk nesváže ta slova s kontextem, tak si spojí slovo dril s bezduchostí. Já ne a trvám na tom, že dovednosti se musí drilovat nekonečným opakováním v různých situacích. Jenomže jinak driluje veslař, jinak volejbalista a jinak hokejista. V drilech má vždy prsty tělo i psychika. Volejbalista driluje sice bez intervence soupeře, ale za to pouze s jedinou možností dotyku, hokejista s rušivým vlivem soupeře, ale zato s možností korigovat akci. Dril není bezduchost. Dril neznamená jen tupě opakovat pohyby. Pouze se vědomé činnosti drilováním automatizují. No a Zdeněk Sklenský reagoval na můj článek slovy: „Vnější dril, o kterém píšete, nikdy nevede k intuitivní činnosti. Vždy jen k rozumové“. NESOUHLASÍM! Intuitivní znamená automatické, nevyžadující vědomé myšlení. Jak by se do toho automatického jednání asi ty dovednosti dostaly? Součástí intuitivní činnosti jsou i podvědomé (vydrilované) vzorce, které spojují pohyb i psychiku. Neexistuje vnější a vnitřní dril. Je úplně jedno, jestli hráč provádí cvičení zadané trenérem nebo fixuje dovednost při hře či si sám hraje o stěnu. Jde o míru zaujatosti hráče a o podmínky v jakých všechno probíhá. Pohyby a ovládání míče neustálým opakováním doslova vtloukají do podvědomí, automatizují se, a mysl hráče je tím pádem ve hře volná pro vyšší strategie. Do diskuse se vkládá Martin Reichman, a říká. „Drilovat lze typicky třeba převzetí míče, střelbu a milion dalších věcí. Nevím jak ty, ale já nikdy nemusím přemýšlet, jak mám nastavit nohu při převzetí míče“. ZS se brání: „super, ale to nemáš z drilu a už vůbec ne od někoho jiného. To vychází z Tebe“ a MR na to : „To bych s dovolením nechal na sobě, jak jsem k tomu přišel. Možná si ale každý představujeme něco jiného pod pojmem dril“. No právě! Bingo, a máme to! Každý vnímáme ve slově dril něco jiného. Vidíte, jak je důležitý jazyk. Kde není terminologie není obor. Představte si, že by jeden lékař, řekl apendix a druhý by se zeptal, jaký apendix máte na mysli. A tedy pointa je, my, kteří se v komentářích pouze emocionálně neodbavujeme, ale cítíme potřebu odborného dialogu (nikoli mediálního štěkání) važme slova a jejich interpretace. Snáze se dorozumíme, protože odborné dorozumívání nám pohříchu schází. Jo, a propos, děkuji za vaše reakce, a nenechte se otrávit, já vím, už to trvá dlouho, ale my sportovci dokážeme přeci něco vydržet, ne?