Měl jsem před 3 lety nepříjemnou kauzu, kdy byl mylně interpretován můj článek o ženském sportu. Od té doby jsi hodně povídám s „velkýma holkama“. A po rozhovoru s Bárou Strýcovou a Šárkou Strachovou jsem teď připravil pro měsíčník COACH povídání s Evou Samkovou. Přinesl jsem jí pár drobných uměleckých artefaktů, protože jsem dopředu věděl, že je i umělecky laděna, a vlastně i pro jistotu, abych hned na začátku rozhovoru, prokázal, že jsem gentleman a ne macho, kteroužto nálepku jsem si neprávem vykoledoval. Neodpustil jsem si otázku, zda ona jako kaskadérka má tak trochu klučičí povahu. Napřed mě ujistila, že není žádná kaskadérka a že je na sebe opatrná a přidala, že má holčičí povahu, ale jenom se snaží být trošku objektivnější nebo se neposuzovat tak hystericky. „Já nemám ráda hysterické holky, tak se snažím nebýt taková“, řekla doslova. Snažil jsem se jí dostat víc pod kůži a ptám se: „Báře Strýcové jsem kdysi sdělil své tajné odhalení, že nadává sprostě na kurtu, ale já jí to nevěřím, že ji pokládám za velmi citlivou a jemnou, což ona přiznala. Nemáte to podobně, že ochraňujete svou citlivost nebo stydlivost nějakou vnější maskou?“. „Možná ano, určitě jsem extrovert a vždy mě byla plná místnost. Jsme hlasité, já i ségra. Je to jednodušší … hodně mluvím a tím pádem nemusím odpovídat na otázky, protože mluvím. Takže možná ano, občas se přistihnu, obzvlášť když trávím hodně času na soustředění, tam je to takový „vyhrublejší“, sprostší, jsem tam s klukama …. Doma, když jsem v klidu, tak taková nejsem. Občas i třeba vůbec nemluvím, což mi asi nikdo neuvěří“, odpovídá Eva na můj drzý dotaz. A pokud se chcete přesvědčit, že Eva Samková je holka se sametovou duší za fasádou „knírkaté divošky“, čtěte již 2. února v měsíčníku COACH …