Na JEDNÉ STRANĚ naprosto nepřijímám argument, že nezvládnutí krize má na svědomí nezodpovědnost Čechů. Vzpomeňte si, jak tytéž hlásné trouby vychloubavě křičely na jaře oslavné hlášky, jak Češi projevili jednotu a zodpovědnost při zvládání první vlny pandemie. To jsou prosím dnes stejní Češi, na jejichž nezodpovědnost se žehrá. Mají své plusy i mínusy ostatně jako i jiné národ. A ti, kteří dnes Čechům vládnou, je zkrátka v kritické době vedou špatně. Kdo chce řídit Čechy, třeba jako firmu, jak jsme před časem slyšeli, měl by mít na paměti, že jednou z největších českých knih je Švejk a národem zvolený nejslavnější Čech Jára Cimrman. Že Češi potřebovali v minulosti tancovat na špičce nože, aby obstáli mezi Němcem a Rusem, že se historicky naučili pochybovat, protože je jejich vůdci několikrát zradili a nechtějí zbaštit všechno, co jim je předkládáno. Kdo chce Čechům velet, musí si toho být vědom v tom dobrém i špatném slova smyslu. Češi nejsou horší nebo lepší než jiné národy, jsou prostě takoví. Taky jsem vedl český i rakouský nároďák. Rakušani lépe trénovali, Češi lépe hráli. Češi si poradili i bez trenéra, Rakušani potřebovali více cítit trenérův tep. Když mě po 3 prohrách za sebou chtěli v Rakousku odvolat, mančaft se mě zastal, to bych od Čechů mohl jen těžko očekávat. Ale nenapadlo by mě stěžovat si na povahu jedněch nebo druhých. Kdo chce někomu velet, musí zvážit komu, a když neví, měl by se věnovat něčemu jinému.
Na DRUHÉ STRANĚ musím říct, jak to tak sleduju, že mnoho lidí se chová ustrašeně či pochmurně a nemají k tomu valný důvod. Ano, DOBŘE UŽ BYLO a teď bude chvíli hůř. Takový je holt život. Důvody k depresím mají opuštění a nemocní senioři, lidé, kterým krize vzala práci či je dostala do existenční nouze. Jiní prodělali těžkou formu nemoci a je jim ouvej. Ty všechny chápu i lituji, ale většině národa se stále nic zásadního nějak zvlášť krutého nestalo. Tobě, co máš roupy, doporučuji, aby sis někdy vyhledal v rozhlasových archivech, jak třeba mluví Arnošt Lustig o pobytu v koncentráku nebo poslechl některý pořád Paměti národa v cyklu Příběhy 20. století. Uslyšíš, jak to vypadá, když bylo lidem opravdu, ale opravdu zle. Pokud nejsi těžce nemocný a nepřišel jsi o práci či o někoho blízkého, přestaň fňukat a postav se těžké době čelem. Buď víc venku, profoukni ucpané kanály svých letitých vztahů, čti, zazpívej si, uč se písničky zpaměti, uspořádej si věci, zbav se nepotřebných, objevuj nové tělesné aktivity, otužuj se, udělej si doma desetiletý úklid, projdi si zašlé poznámky v diářích minulých let, možná budeš překvapen (to všechno například činím já) nebo si třeba piš paměti, jeď si nasbírat dřevo do krbu. Můžeš třeba zamést část cyklistického chodníčku po zimě jako já nebo posbírat několik odpadků v okolí svého příbytku jako můj kamarád Pavel Knotek v Mníšku pod Brdy, atd. hlavně přestaň fňukat. Trvá to už rok, podporuju trvale na tomto fb aktivitu, dobrou náladu a naději … jistě, není to doba k jásání, ale zatím má pouze menší část národa důvod k depce a většina má šanci ke zvýšené aktivitě a to je docela dobře, ne? TAK PŘESTAŇ FŇUKAT A ZVEDNI VÝZVU …