Už jsem psal o svých dvou odvrácených pólech duše. Jeden černobílý, tedy svět sportu, druhý pestrobarevný, tedy svět umění a ducha. Kdo projde naostro světem, kde vládnou pouze dvě slova: vítězství a prohra, ví, jak je ten druhý svět harmonie rozdílný. A přece jsem našel, přiznávám až v posledních letech, jeden nádherný průnik. KRASOBRUSLENÍ, konkrétně taneční páry. Dvakrát jsem byl na zimní olympiádě a lístky na tuto disciplínu jsem si vždy zajišťoval jako první. Světě div se, ještě před hokejem. Já vím, že znáte i moje poněkud arogantní slogany ve smyslu: dobrý sport ale schází tam balón. Zde mi, ale dovolte zjihnout. A protože mě karanténa uvrhla do domácího vězení, donutila mě včera dívat se na finále této disciplíny na Mistrovství světa ve Stockholmu. Přiznávám zcela na rovinu, že mi zrak silně vlhnul – harmonie v jízdě všech 5 nejlepších páru mě dostala, samozřejmě s vítěznou jízdou páru Sinicinová – Kacalapov. Inu, harmonie je šťáva vymačkaná z andělů porozumění (Vladimír Merta). A jdu se dívat na exhibici … Díky čínský nezbedo, žes zpomalil mé kroky … a vy mi promiňte moji rozněžnělost …