Váš roztomilý klučina, který byl ještě před půl rokem tak hodňoučký se najednou před vámi válí vzteky po zemi, protože jste mu nekoupili autíčko, které chtěl. Prostě, přišlo na něj období vzdoru, které má ve vývojové psychologii skoro takové místo jako později puberta. Rodiče mívají někdy obavu „aby mu to nezůstalo“ a vidí v tom to vztekání nepřátelský postoj vůči své vychovatelské autoritě. Jen klid! Nezůstane mu to, ale taky to nemůžete nechat jen tak. A co s tím? Podle světově uznávaného dětského psychologa Prof. Matějčka, je třeba vzít na vědomí, že jde o vývojové období, do něhož dítě svým způsobem dozrálo. Zadruhé si uvědomit, že dítě se nevzteká a nevzdoruje proto, že by mu to dělalo nějaké zvláštní potěšení, ale proto, že nezvládlo „konfliktovou“ situaci. A konkrétně?
Můžeme-li pokud možno naráz a úplně změnit situaci. Buď dítě, které se zmítá ve zlostném záchvatu, rázně vezmeme a šoupneme někam, kde je ticho a kde zůstane chvíli samo – anebo ještě lépe sami vyklidíme pole a rychle odejdeme z místnosti. Zlostný výbuch má jít kamsi do prázdna, nemá být posilován žádnou odezvou. Bez odezvy v okolí zlost a vzdor a podobná hnutí mysli ztrácejí rychle smysl. To však je teprve první bod programu. Pak ale musíme dítěti umožnit cestu ze záchvatu ven a spořádaný čestný ústup. Jakmile tedy záchvat odezní, zase je přijmeme bez výhrad a bez výčitek a ujistíme je svou přízní.
TREST …
A tak logicky dospíváme k choulostivému tématu trestání dětí. „Trest je až ten poslední, nouzový výchovný prostředek. Zbytečným a nevhodným trestáním vznikají ve výchově obrovské, někdy nenapravitelné škody. Přesto – nebo právě proto – musíme trestům věnovat mnohem více místa než odměnám. Horovat proti trestání vůbec, vždycky a za všech okolností, to je marnost. Trest totiž z výchovy docela vyloučit nemůžeme“, konstatuje psycholog Říčan a pokračuje: „Tělesný trest má zvlášť špatnou pověst. Považuje se za projev barbarské krutosti vůči dětem. Úplný a přísný zákaz tělesných trestů ve školách se i u nás považuje za ochranu práv dítěte. Tam, kde by dítě v domácím prostředí rychle narazilo na fyzický odpor a tvrdý trest, jsou ve škole k jejich údivu uplatněny jen sankce, jež v něm nebudí respekt. Výsledkem je pohrdání bezmocnými učiteli. Charismatický pedagogický virtuos má šanci situaci zvládnout: vstoupí, podívá se – a je klid! Průměrný – je lehce nadprůměrný – učitel selhává“, říká již dříve vzpomínaná legenda psychologie Pavel Říčan. Trest – to je, jako když ucpe mi díru v hrázi řeky. Teď je ale třeba pročistit řečiště, odvézt část vody jinou cestou a udělat řadu dalších opatření, jinak bychom nestačily trhliny záplatovat a dočkali bychom se nakonec pořádného průlomu. Takže pravidla trestání podle Říčana:
- Trest musí být srozumitelný
- Trest má mít předem daná pravidla
- Trest nemá být v rozporu s vnímáním spravedlnosti v očích dítěte
- Trest má vyjádřit přiměřenou přísnost
- Trest má následovat ihned
- Dítě má vědět, v čem jeho trest spočívá
- Trest má být pokud možno logicky přirozený
- Trest respektuje individualitu dítěte
- Trest respektuje vývojové výkyvy a stav dítěte
- Trestající připustí vlastní motivy a city…
- Dobře trestat může jen ten, kdo miluje
- Při trestání myslíme vždy na odpuštění
Pokud jsou s 12 bodech Pavla Říčana nějaké nejasnosti, přidávám u některých malé dovysvětlení. Ad 1)Dítě musí vědět, za který svůj konkrétní čin (nebo nečin) je právě trestáno. Jinak mu zbytečně ubližujeme a poškozujeme vzájemný vztah, ad2) Rodiče sestaví podrobný seznam toho, co se musí a co se nesmí a tak dále, ad3) … Nespravedlivý je také trest za chování, jehož špatnost dítě nechápe, ad8) Na některé dítě stačí zvýšit hlas a rozpláče se, jiné je psychicky robustnější a snese – i vyžaduje razantnější přístup, ad 10) Přiznáme si například, že nás dítě prostě vytočilo … A samozřejmě nad vším stojí to, co naznačuje obsah tohoto článku. Trestat máme právo jedině, když zároveň máme rádi. A tímto konstatováním i zakončujeme mapování období předškoláka. Příště již „učení hrou hra učením“, aneb období čerstvého školáka.
