Nevěřícně koukám na zprávu, že umřel „MIKY“ Miroslav Mikolášek. Volám Čírovi do Ústeckého kraje, ale ten mi bohužel smutnou zprávu potvrdil. Zároveň mi objasnil bezprostřední příčiny nečekané smrti, které pravděpodobně šlo předejít. Ovšem klíče k řešení držel ve svých rukou Miky sám. Jak nespoutaně žil, tak nespoutaně zemřel. Znal jsem ho dobře, měl jsem a mám respekt k jeho práci, přestože to nebyla jednoduchá povaha. Pro mě ovšem bylo hlavní, a zejména proto jsem ho měl rád, že na všechno šel přes srdce. A srdce holt plodí radost i bolest. A bylo to nakonec jeho velké srdce, které to nevydrželo. Hybatelé prostě takoví jsou a bez nich by byl život šedý. Udělal pro mládežnický volejbal hodně, především v ústeckém regionu a konkrétně v Litvínově. Ty krásné antukové kurty, které dostaly svou novou tvář před pár lety osiří. Kéž se najde následovník, takových lidí totiž rapidně ubývá. Tak sbohem Miky, sakra, ještě jsi neměl umírat …